Strom života
„Strom života“ je hlavní a nejznámější model Kabaly. Demonstruje vzájemné rozpoložení deseti (někdy jedenácti) sfirot [1] a cest neboli kanálů, které je spojují. Tento model byl postupně vypracován židovskými mystiky a zformuloval se k 16. století. Poslední staletí se aktivně používá nejen v kabalistické literatuře, ale i v západním okultismu, školách magie, v Tarotu, zřídka v astrologii a v esoterické psychologii.
Strom života ve starodávných svatých písmech
Pokud se vrátíme ke zdrojům tohoto pojmu, vzpomeneme si, že strom života byl vysazen Bohem v rajské zahradě, jak se o tom můžeme dočíst v Tóře[2]. Vedle něj rostl také strom poznání dobra a zla, jehož plody bylo zakázáno člověku jíst. Ovšem, jak víme, Adam neuposlechl rozkaz Stvořitele a okusil zakázané ovoce, načež byl vyhnán z ráje. Podle textu Tóry smysl vyhnání tkví v tom, aby člověk, který již získal poznání dobra a zla, nebyl schopen natáhnout ruku ke stromu života a získat věčný život.
I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku ke stromu života, jedl a byl živ navěky.“ (Berešit 3:22)
Tento starodávný židovský mýtus Kabala interpretuje jako cestu, kterou prochází kolektivní duše lidstva (duše Adamova), cestu táhnoucí se od prvotní blaženosti přes zhřešení (rozdělení se na individuální duše) k následovné reintegraci (obnově celistvosti). Ze zmíněných řádků Tóry je jasně vidět, že strom života je něco, co je schopné darovat věčný život komukoliv, kdo má k němu přístup.
Potom, v pozdnějších svatých Písmech je stromem života nazývána moudrost. V knize Přísloví král Šlomo (Šalamoun) popisuje moudrost jako nějakou prvotní emanaci Boha, jenž mu byla nápomocna při dalším tvoření světa. Tato moudrost je vychvalována jako něco drahocenného, o jejíž získání je zapotřebí usilovat:
„Blaze je člověku, jenž nalezl moudrost a člověku, jenž nalezl rozum! Protože nalezení její je lepší než získání stříbra, a plody její jsou lepší než čisté zlato. Je cennější než perly, a nic z toho, po čem toužíš, se jí nevyrovná. Dlouhověkost v pravé ruce má, a v levé bohatství a respekt. Cesty její jsou cesty příjemné a na stezkách jejích je mír. Stromem života jest ona pro její následovníky a ti, již mají v ní oporu, jsou šťastni. (Kniha Přísloví 3:13-18)
Učitelé Talmudu jednoznačně spojovali tuto „moudrost“ s Tórou, kdy tvrdí, že Tóra je detailní plán nebo program světa a že se i samotný Bůh díval do Tóry při tvoření světa. Ale potom se stále více formovalo uvědomění toho, že vskutku jen ta nejhlubší „vnitřní“ část učení se právem může nazývat stromem života. Tento pojem začal být spojován s Kabalou.
Kabalistický pohled na Adamovo zhřešení v symbolice řádu Zlatého úsvitu
Kabalistická kniha „Strom života“
Ještě více se toto spojení upevnilo díky vzniku fundamentálního díla o Kabale, které neslo stejný název „Strom života“ (ivr. Ec Chaim). Musím poznamenat, že v tomto názvu se odrazila tendence židovských autorů vkládat svá jména do názvů jimi psaných knih. Můžeme uvést mnoho precedentů, kdy například, rabí Levi Izák z Berdičeva nazval svou knihu „Kdušat Levi“ (Svátost Levi) nebo rabí Israel ze Salantu nazval knihu „Or Israel“ (Svět Izraele).
Přesně tímto způsobem rabí Chaim Vital, známý žák Ariho, zkomponoval záznamy, které zůstaly po kontaktu s učitelem, do knih, jejichž názvy obsahovaly jeho jméno. Jeho dřívější práce se nazývá „Ocrot Chaim“ (Poklady života) [3]. Co se týče známější a ucelené knihy „Ec Chaim“ (Strom života), konečnou podobu ji už nedal sám Chaim Vital, ale Meir Papirs, který široko daleko sbíral ucelené záznamy učení Ariho. Nicméně, ponechme zásluhy člověku, který zapsal tento materiál a který nepoužil v nadpisu knihy své jméno, ale pojmenoval ji „Strom života“.
Kniha „Strom života“ se stala jedním ze dvou nejvlivnějších děl kabalistů Cfatu. Druhým (chronologicky prvním) byla práce rabí Mošeho Cordovera „Pardes Rimonim“ (Zahrada granátových jablek). I Cordovero, i Vital sepsali ještě řadu knih kromě výše zmíněných. Všechny tyto bohaté prameny jsou prostoupeny množstvím střídavých odkazů a studují se zpravidla v rámci vzájemné souvislosti knih mezi sebou. Až podstatně později, v první polovině 20. století, Israel Regardie napsal dvě své knihy se stejnými názvy (Zahrada granátových jablek a Strom života), jakoby napodobujíc ty, jenž mohl považovat za své vzdálené historické předchůdce. „Strom života“ Regardieho obsahuje výklad teorie a praxe Magie, které se hlavně opírají o systém Hermetického řádu Zlatého úsvitu a některé práce A. Crowleyho.
Kniha Ec Chaim
Schéma Stromu života
Schéma známé dnes, které kabalisté nazývají stromem života, se nevyvinulo hned. Jak již bylo řečeno, ono spojuje deset sfirot a ukazuje jejich vzájemnou pozici a vliv. Samo chápání deseti sfirot jakožto hlavních etap tvoření se vyskytuje již v nejrannější knize Kabaly – Sefer Jecira. Avšak tam chybí jakýkoli vizuální odraz těchto kategorií ve formě jednotného celku. Svou snahou ke strukturalizaci a k přínosu do systému znalostí o duchovních silách kabalisté nabízeli různé modely interakce sfirot.
Zejména v některých variantách stromu života se levá a pravá strana střídají. To souvisí se zrcadlovým odrazem: pokud tento model vztáhneme na sebe, určitým způsobem to překryje tělo (jednotlivé sfiroty odpovídají orgánům a částem těla), pokud jej ale vizualizujeme jako stojící naproti (jako například tělo Boha nebo Šchiny), tak se pravá a levá strana otočí. Poprvé takovou variantu navrhnul ještě středověký kabalista Izák z Akry.
Také je možné vést různě cesty, které spojují jednotlivé sfiroty. Rabí Cordovero ve své „Zahradě granátových jablek“ diskutuje o dvou hlavních variantách, v jedné z nich mají do poslední sefiry Malchut vést tři cesty (tedy z Necach, Hod a Jesod). Ve druhé variantě, ke které se Cordovero přiklání více, Malchut přijímá vliv jenom od sefíry Jesod a vede do ní pouze jedna cesta. Stojí za zmínku, že v západním okultismu většina autorů používá variantu se třemi cestami do Malchut – tento model se používá jakožto karta pro astrální cestování a také se na ni pokládají arkány Tarotu s cílem jejich důkladného pochopení.
Varianta Stromu života z knihy „Meirat Einajim“ rabí Izáka z Akry (sfirot jsou uvedené v jejich názvech v ivritu)
Smysl Stromu života
Myšlenka stojící za tímto kabalistickým modelem je prostá a zároveň potřebuje hlubokého uvědomění, aby se dala použít v praxi. Vůle se nerealizuje dosažením cíle jedním krokem, ale postupně. Ve svém tvůrčím procesu přechází z jedné dimenze do druhé, dokud nedosáhne ztělesnění. Každá sefíra je samostatným úsekem v tomto ději. Ale těmito etapami se neprochází pouze jednou, ony se stávají dynamickými faktory, které pokračují ve vzájemném ovlivňování.
Například, na horních sfirot se formuje záměr toho, co se vůle snaží zrealizovat. Dále vůle přechází do etapy, ve které si tříbí prostředky k této realizaci, a potom i k využití nalezených prostředků. Ale i ve fázi využití záměr pokračuje ovlivňovat celý vývoj procesu, a pokud se v chápání (v horních sfirot) něco změní, tato změna se odrazí v činech (spodních sfirot). Stejně tak překážka, která se může objevit ve fázi praktické činnosti, vznikne zpětný vliv na záměr i na samotnou vůli.
Kabalisté minulosti, jejichž hlavním cílem bylo pochopení božské prozřetelnosti, zkoumali pomoci tohoto modelu realizaci vůle Boha vyjádřenou tvořením světa. Později bylo zřejmé, že stejně tak se tento model dá použít i ke zkoumání lidské realizace, jelikož je člověk jakožto mikrokosmos obdobou velkému světu (makrokosmu).
Detailní výzkum uspořádání Stromu života, jednotlivých sfirot a spojujících kanálů je předmětem základního kabalistického učení. Obeznámit se s touto informací v krátké teoretické formě je možné podle materiálů našich výukových kurzů. Zájemci o tyto kurzy v plném rozsahu (v online skupině nebo podle audio nahrávek) se mohou zapsat do výuky.
Nejrozšířenější varianta Stromu života v okultních školách
Poznámky:
[1] „Sfirot“ (někdy „sefirot“) je množné číslo od slova „sefira“. Má se za to, že sfirot musí být deset „podle počtu prstů na rukou“, ale existuje také jedenáctá sefíra Daat, která se obvykle nepočítá, protože sebou nahrazuje jednu z deseti.
[2] Berešit 2:9 [Kniha Bytí 2:9]
[3] Fakticky se to dá chápat doslovně jako „poklad Chaima“ nebo poklad, jehož autorem je Chaim [Vital].
Autor: Betzalel Arieli
Překlad: Natálie Ablicova
