K výkladu symbolů vyskytujících se na tarotových kartách se přistupuje ze zcela různých úhlů pohledů. Často mnozí autoři uchopí jeden pro ně srozumitelnější symbol, na jehož základě se snaží interpretovat ostatní symboly jakožto jeho pokračování. V rámci takového přístupu se nejdříve snaží odhalit spojitost s nějakým již dobře známým a dlouho existujícím systémem symboliky, například, s jedním ze světových náboženství či starodávných mytologií.

Nicméně, Tarot je sám o sobě více než jakákoliv jednotlivá náboženství. Právě naopak, Tarot se vyvíjí pomocí synkretismu – díky nacházení těch společných principů, jenž stojí za jakýmikoli jednotlivými projevy lidské duše, včetně jakýchkoli náboženství či jednotlivých esoterických systémů.

Arkán Velekněžka je výborným názorným příkladem k tomuto tvrzení.

Jak píše A. Waite, autor nejznámější sady Tarotu, o Velekněžce: „u jejích nohou půlměsíc, na hlavě diadém s rohy a koulí uprostřed, na prsou velký sluneční kříž a na svitku v jejích rukou napsáno slovo Tóra, což znamená Vyšší Zákon…“.

Již zde, při prvním popisu arkánu (viz „Ilustrovaný klíč k Tarotu“, Velekněžka), autor dává jasně najevo, že Velekněžka v sobě spojuje různé tradice a celkově nepatří ani k jedné z nich.

  • Diadém s rohy a koulí – to je známý symbol egyptské bohyně Isidy (nebo Isidy-Hathor v některých variantách).
  • Kříž se lehce spojí s křesťanstvím.
  • Svitek Tóry jasně ukazuje na spojitost s judaismem.

Tímto způsobem již na první pohled představuje Velekněžka syntetický obraz, předávající to společné, co mají všechny tyto systémy. Nicméně, právě zde se rodí potíž, kterou zdaleka ne všichni vykladači jsou schopni překonat. Je zřejmé, že pro další odbornou práci s takovým synkretickým obrazem je zapotřebí bohaté erudice ve všech zmíněných oblastech. Ale ne vždy se jí autorům knih o Tarotu dostává. Proto, aby si zachovali tvář, často se zastaví u nějakého jednoho symbolu, který je jim bližší a vlastní, jednoduše přivírají oči na zbytek, snaží se „přitáhnout“ všechny možné elementy karty ke zjevně vybranému výkladu. Pojďme se podívat, jak to vypadá v praxi.

Na kartě Velekněžky je přítomno, kromě již zmíněného diadému, kříže a svitku, ještě několik symbolů. Mezi nimi jsou, například, černý a bílý sloup s písmeny B a J, opona ozdobená granátovými jablky za zády kněžky, měsíční srp u jejich nohou, apod.

Možná nejvíce nejednoznačným z těchto symbolů jsou granátová jablka na oponě kněžky (ten fakt, že to jsou právě granátová jablka, a ne něco jiného, jasně vyplývá z textu samotného Waitea). Řada autorů je okamžitě asociovala se zrny granátového jablka z legendy o Persefoně.

Tímto způsobem opona, podle jejich chápání, odděluje náš svět od vchodu do podsvětí (království Hádovo, v jehož zajetí byla Persefona) – možná nižší astrál v terminologii více moderního okultismu.

91p 6xxsVRL

Kniha M.Katze a T.Goodwinové „Tajemství Tarotu Waitea-Smith“

Z druhé stránky, M.Katz a T.Goodwinová – autoři knihy „Tajemství Tarotu Waite-Smith“ se vydali úplně jinou cestou. Jim byla zřejmě vlastní katolická interpretace Tarotu celkově. Oni se ze všech sil snaží vzít v potaz „o něco delší spodní rameno“ kříže na prsou kněžky, čímž se snaží dokázat, že to není jen obyčejný „sluneční kříž“, jak říká i samotný Waite, nýbrž právě kříž křesťanský (vzpomeňme si, že „sluneční kříž“ musí být ve své podstatě rovnoramenný a přímou souvislost s křesťanstvím nemá).

Pomocí stejného klíče popisují i granátová jablka za zády kněžky: „Granátové jablko je univerzálním symbolem, avšak zde není spojován až tak s Persefonou a sestoupením do podsvětí, jako spíše s Pannou Marií. V křesťanské symbolice se granátové jablko často zobrazuje na oděvu a symbolizuje význam oběti a vzkříšení Ježíše.“

Podle vyřčených slov je podivuhodné už jen to, že sám Waite se při popisu své Velekněžky ani jedním slovem nezmínil, že by mohla být Pannou Marií nebo Persefonou. Přitom s židovskými kabalistickými koncepcemi ji spojoval velmi pevně, říkajíc: „Její nejskutečnější a nejvyšší jméno v symbolismu je Šchina. Podle Kabaly Šchina je přítomna jak nahoře, tak i dole. Ve vyšším světě se jmenuje  Bina – vyšší Porozumění… a v nižším světě je to Malchut – takový svět, jenž je chápán jako požehnané Království…“

Není nic zvláštního na tom, že je Šchina spojena, jak je vidět, hned se dvěma sfiroty na kabalistickém Stromu života. Jde o to, že právě Bina a Malchut figurují ve jménu Boha pod jedním a tím stejným písmenem. To jméno je Tetragram, který se zapisuje písmeny Iud-Hei-Vav-Hei – nejstručněji shrnuje celou Kabalu a slouží jako svérázná „formule stvoření světa“. Jeho písmena se dělí pomocí dvojic na mužské a ženské. Právě ona reprezentují „rodinu“ parcufů neboli hypostáze Božstva:

  • Jud – Otec, Hohma
  • Hei – Matka, Bina
  • Vav – Syn, Tiferet
  • Hei – Dcera, Malchut

Z tohoto úhlu pohledu a s ohledem na to, že Velekněžka – Šchina drží ve svých rukou svitek Tóry, můžeme dojít k objasnění granátových jablek na její oponě také z hlediska judaismu. Židovští mudrcové měli za to, že se granátové jablko skládá ze 613 zrníček podle počtu přikázání Tóry. Sotva někdo prováděl pokusy v jejich přepočítávání, avšak toto tvrzení se zakládá na známém výroku Talmudu (Brachot 57 a): „Dokonce i prázdní jsou u tebe plní přikázání, jako granátové jablko“. Jelikož je v Tóře 613 přikázání, granátové jablko musí obsahovat též nějaké obdobné číslo. Tudíž, granátová jablka na oponě Velekněžky jsou další narážkou na strukturu toho samého „Vyššího zákonu, Tajného zákonu“, o němž mluví Waite v popisu svitku v jejich rukou.

Při průběžné sumarizaci našeho zkoumání můžeme udělat důležitý závěr: tři symboly na kartě Velekněžky nám zvlášť ukazují tři možné systémy interpretace arkánu – pohanský, židovský a křesťanský. Při pokračování v úvahách podle stejných linií jsme se přesvědčili, že dokonce i pro jeden oddělený symbol, který je sám o sobě neutrální – jako jsou granátová jablka – může být nalezena interpretace v každém z těchto systémů.

  • Pohanská mytologie – diadém Isidy – granátové jablko jako symbol portálu do nižších světů.
  • Judaismus – svitek Tóry – granátové jablko jako symbol božského Zákonu.
  • Křesťanství – kříž na prsou Velekněžky – granátové jablko jako symbol oběti a vzkříšení Ježíše.

Po takovém rozboru vznikají sami následující otázky. Můžeme pokládat některý z těchto výkladů za pravdivý? Budou tedy v takovém případě ty zbylé klamné? Pokud jsou všechny pravdivé, jak je sloučit do jednoho celku? Musíme se i při interpretaci výkladů karet řídit jimi všemi zároveň? Na to lze dát několik odpovědí.

Nejdříve ze všeho si vzpomeňme ještě jednou, co je zmíněno na začátku tohoto článku. Tarot sám o sobě stojí výše jakéhokoliv jednotlivého náboženství a pracuje jako syntéza. To znamená, že duchovní síla nebo princip, který byl v Tarotu nazván „Velekněžkou“, se projevoval a pokračuje se projevovat v různých náboženstvích a systémech i jako Isida, i jako Persefona, i jako Panna Marie, i jako Šchina, i jako mnoho jiných dalších, ještě zde nepopsaných obrazů. Úkolem okultisty je spatřit, jak každý z těchto obrazů popisuje jednu a tu samou sílu, a následně se při své práci s Tarotem řídit jejím porozuměním, nashromážděným skrz uvědomění všech těchto obrazů.

Avšak kritik může namítnout, že každý z těchto obrazů přináší určité doplňující rysy, které chybí v těch ostatních. Je možné, že některé rysy připisované, například, Egypťany Isidě, jsou ve skutečnosti ovlivněny charakteristikami jejich kultury a epochy, omezeními jejich lidského vnímání a nemají přímou souvislost s námi prodiskutovávanou duchovní sílou jako takovou?

Právě proto je třeba mezi různými obrazy a způsoby výkladu symbolismu arkánů dávat přednost těm, které si přál vyzdvihnout ve svém popisu samotný autor sady. Jak jsme si už všimli, Arthur Waite nezmiňoval napřímo ani Pannu Marii, ani Persefonu. Co se týče Isidy, říká jen, že Velekněžku někteří „nazývali Okultní naukou na prahu svatyně Isidy“, čímž odkazoval na Antoinea Court de Gébelina, jenž jako první dal této kartě takový výklad. Ale o Šchině mluví Waite přímočaře, opakujíc toto slovo mnohokrát ve svém popisu. Skutečně, mezi všemi asociovanými obrazy s tímto arkánem, je Šchina nejvíce abstraktní, není svázaná spletitými mytologickými náměty, a proto je více „čistá“ od nánosů jakýchkoli náhodných charakteristik. Proto můžeme mít za to, že je Šchina obecný prototyp v chápání symbolu, na který jsou pak nanášeny jednotlivé kulturně podmíněné obrazy jako je Isida, Persefona, Panna Marie.

K řečenému lze přidat ještě dva principy, které pomůžou nesejít z cesty ve výkladu symboliky:

  • Snažit se v rámci jednoho arkánu spojit všechny jednotlivé elementy v jeden celek. Pokud některé z těchto elementů „zapadnou“ do scenérie jen v konkrétním přístupu, zatímco jiné přístupy nemají tuto výsadu, zjevně právě tomuto přístupu by se měla dávat přednost.
  • Srovnávat všechny arkány sady a určovat, při jakém přístupu tvoří harmonicky jednotnou řadu.

Co se týče interpretace výkladů, zde se může dát následující doporučení. Vždy je v první řadě zapotřebí vyčlenit v diskutované situaci hlavní působící faktor spojený s hlavním syntetickým principem arkánu. Dokud ho nevidíme, další výklad detailů obrazu, který karta obsahuje, pozbývá smyslu. Až je tento společný faktor nalezen, tedy ujistili jsme se, že dotyčný člověk, událost, typ vztahů, atd. (tedy cokoliv, co se zkoumá ve  výkladu) ho pravdu v sobě ztělesňuje, můžeme pokračovat v rozboru směrem více do detailu. Proto se musíme sami sebe zeptat, zda jsou v situaci přítomny také vedlejší rysy, které poukazují na ostatní prvky arkánu?

Například, Velekněžka vyšla v našem rozboru jako signifikant konkrétní organizace, do které chceme vstoupit. Její obecný syntetický princip naznačuje ideu ženskosti a mateřství, jelikož i Isida, i Marie, i Šchina bezesporu plodí, a následně projevují ochranu a péči, vyživují a vychovávají.

Po ujištění se v tom, že se daná organizace skutečně podobá pečující matce ve vztahu ke svým členům nebo spolupracovníkům, můžeme si položit doplňující otázky: kam vede opona zdobená granátovými jablky za zády Velekněžky? Vede snad k nějakým záhadám dané organizace, které leží v „nižším světě“, a je možné, že chytí jejich držitele do pasti? Je zapotřebí oběti a vykoupení, aby šlo projít skrz oponu? Ukládá zákony člověku přejícímu dostat se do vnitřní „svatyně“ dané organizace? Je docela pravděpodobné, že na všechny výše položené otázky lze s jistotou odpovědět „ano“. V případech, kdy pochyby zůstávají, je možné pokračovat ve zkoumání situace pomocí doplňujících karet. Přinejmenším, nám už bude jasné, jakým směrem se musí vyvíjet tento rozbor.

Na závěr tohoto článku bych chtěl zmínit ještě několik slov o písmenném symbolismu arkánů. Je známo, že 22 starších arkánů korelují s 22 židovskými písmeny. Obdobou Velekněžky v abecedě je písmeno Gimel. Na tomto výrazném příkladu je možné dodatečně znázornit, jak důležitá je snaha o všestranné kabalistické povědomí pro porozumění Tarotu.

V různých systémech magie se ustálilo pojetí, že název písmena Gimel označuje velblouda. Vskutku, velbloud se v ivritu řekne „gamal“ (גמל), což má zjevně stejný kořen [1]. Dnes už nikdo dozajista neřekne, jak se mu přesně říkalo v těch dávných dobách, odkdy se k nám ty písmena donesly. Ovšem, málokdo mezi tarology ví, že prapůvodní význam tohoto kořene je darovat, dávat, krmit. Například, velmi rozšířený výraz v ivritu „gemilut hasadim“ (גמילות חסדים) znamená dárování dobra, tedy doslova poskytnutí pomoci bližnímu. V Tóře je napsáno o Izáku, synovi Abrahama: „Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den Izákova odstavení udělal Abraham velkou hostinu“ (Berešit 21:8). Zde se krmení mateřským mlékem označuje taktéž tímto slovem.

Verhovnaya ZHritsa Taro Tota 187x300

Velekněžka v „Thothově Tarotu“ od Crowleyho

Zde už není těžké usoudit, že i velbloud se nazývá „gamal“ jen proto, že se speciálně vykrmuje pro putování po poušti. Není náhodou, že velbloudi mají hrby, ve kterých si drží zásoby živin. Zřejmě, dříve lidé krmili velbloudy speciálně za tímto účelem. Tím pádem, „darování a krmení“ je prvotní význam písmene Gimel, zatímco „velbloud“ je až druhotné.

Mezi tarology špatně obeznámených s ivritem, je připoutanost Velekněžky k velbloudu natolik ukotvená, že dokonce i ji samotnou začali srovnávat s tímto zvířetem. Jelikož se daný arkán vyskytuje na cestě stromu sfirot, která vede z Keteru do Tiferetu (viz „Písmena na cestách Stromu života), byl připodobňován k velbloudu, který pomáhá překonat velkou propast, jakoby bezvodou poušť, ve které člověk nemá šanci přežít. Aleister Crowley se dokonce rozhodl zobrazit velblouda přímo na kartě Velekněžky ve své sadě „Thothův Tarot“.

A my, jelikož už víme, že základním významem Gimel je darování a krmení, nyní můžeme vyřešit ještě jedno velké nedorozumění, které vzniklo kolem tohoto arkánu. Existuje názor, že Velekněžka nemá spojitost s mateřstvím, neboť je tato funkce již projevená v následujícím arkánu – Císařovně. Vskutku, s Císařovnou se odedávna upevnil význam úrodnosti a růstu. Je připodobňována k samotné přírodě, která rodí všechny bytosti. Arthur Waite jí nazývá „blahodárnou matkou mnohých tisíců“.

Co se týče Velekněžky, její mateřské kvality se jakoby neberou v potaz. Crowley ji nazývá Isidou, a zároveň o ní mluví jako o „věčné panně“ a „panenské bohyni“. Kvůli tomuto jejímu „panenství“ se mnozí současní kritikové domnívají, že Velekněžka prostě nemůže poukazovat na matku (například, když tato karta vychází ve výkladech při dotazu na možné těhotenství, usuzuje se, že dítě nebude).

Ovšem, musíme si připomenout, že Isida byla právě matkou. Její dítě byl Horus, kterého porodila Osiridovi. Také Šchina figuruje v Kabale jako matka všech duší rozených v tomto světě. A pokud vás znepokojuje to, proč se tyto mateřské obrazy u Crowleyho nazývají „panenskými“, vzpomeňme si, že i Marie – další hypostáze Velekněžky – byla panna, a přitom porodila syna.

Navíc, Luna jakožto planetární shoda daného arkánu, se vždy asociovala v astrologii s mateřstvím. Měsíční srp u nohou Velekněžky ve Waiteho sadě dodatečně potvrzuje tuto známou shodu. Doplníme-li k tomu náš poslední objev ohledně písmena Gimel, všechno konečně zapadá na svá místa: Velekněžka je nejen matkou, ale také živitelkou. Ona plodí a živí svým mlékem. Sfira Bina, se kterou je třeba spojovat tento arkán[2], se také nazývá v Kabale „matkou“, jak jsme si všimli výše. Ten fakt, že se význam mateřství upevnil ve spojitosti s Císařovnou, souvisí s francouzskými sadami Tarotu, ve kterých právě ona byla v pořadí třetím arkánem, korespondovala s Gimelem, a právě tím navazovala spojitost s Binou.

Podobně jako jsme analyzovali arkán Velekněžky v tomto článku, je třeba takto pracovat i s ostatními. Pouze sjednocení znalostí týkajících se symbolických systémů světa, Kabaly a astrologie umožní naleznout klíče k plnohodnotnému chápání Tarotu.

Poznámky

[1] Srovnejte s anglickým slovem Camel

[2] Písmeno Gimel má číselné značení (gematrii) odpovídající 3. A Bina je třetí sfirou na kabalistickém stromě.

Autor: Betzalel Arieli

Překlad: Natálie Ablicova