Duchovní světy v barvách tarotu

 

V systému arkán Tarotu čtyři karetní barvy symbolizují čtyři živly známé z dávné minulosti. Nejvíce rozšířená a obecně uznávaná[1] sestava je:

• Žezla – oheň,
• Poháry – voda,
• Meče – vzduch,
• Pentakly[2] – země.

Kromě toho ještě existují konkrétní shody sady Tarotu s modelem světa, který Kabala představuje. Hlavní pojmy nebo „strukturní elementy“ Kabaly natolik zapadají do systému arkán, že řada autorů hermetické tradice dokonce nazývá Tarot „zrcadlem Kabaly“. Například, 22 starších arkán reprezentují 22 písmen ivritu a stejný počet cest neboli kanálů na Stromu života, které navzájem spojují deset sfirot. Číselné arkány od esa do desítky představují tyto samotné sfirot a figurové (neboli dvorní) karty – to jsou parcufy neboli tváře či hypostáze Boha.

Tento fakt, že se posloupnost 10 sfirot opakuje čtyřikrát a je reprezentována arkánami čtyř karetních barev, souvisí s tím, že Kabala rozeznává čtyři světy[3] umíštěné hierarchicky nad sebou, kde každý z nich obsahuje svých 10 sfirot. Shodné názory na uspořádání světa sdílí i jiné školy západního esoterismu a okultismu, kde se pro označení těchto světů používají jak židovské kabalistické názvy, tak i ty více obecné.

• Žezla – svět Acilut (božská rovina),
• Poháry – svět Brija (mentální rovina),
• Meče – svět Jecira (astrální rovina),
• Pentakly – svět Asija (fyzická/materiální rovina).

Všechny výše zmíněné informace jsou všeobecně známé a opakují se v podstatě v nezměněné podobě v mnohá knihách a metodických příručkách k Tarotu. Všimněme si, že jak v karetních barvách, tak i v kabalistických světech probíhá střídání mužských a ženských úrovní. Jelikož se voda a země  považují za ženské živly (těžké, chladné) a oheň a vzduch za mužské (lehké, teplé), tak se i v karetních barvách Tarotu přidělují žezla a meče protáhlé tvarem mužským živlům, a široké a kulaté poháry a pentakly těm ženským.

Ovšem, právě tato na první pohled uspořádaná klasifikace vyvolává rozporuplný pocit u mnohých praktiků. Kupříkladu, rozpaky vzbuzuje karetní barva Pohárů, která je asociována s pocity a emocemi a spojuje se s mentální rovinou, tedy s rovinou intelektu, zatímco karetní barva Mečů, ve které je viděn právě symbol rozumu, se nachází v této klasifikaci v opozici astrální roviny, tedy roviny skládající se z pocitově-emocionálních energií.

Tato rozporuplnost se vyostřuje, když si vzpomeneme, že i v astrologii se ve většině případů živel vody asociuje s emocionálním počátkem v člověku, a živel vzduchu s intelektuálním. Proto i vzdušná znamení zvěrokruhu (Blíženci, Váhy, Vodnář) mají větší sklon k tomu „žít hlavou“, přemýšlet, číst, sbírat informace, zatímco vodní znamení (Rak, Štír, Ryby) více „žijí srdcem“. Například, rychleji reagují na intonaci hlasu společníka než na doslovný význam pronesených slov, atd. Tato specifika jsou astrologům známá a obecně vzato nevyvolávají pochybnosti. Jelikož nikdo také nepopírá souvislost Tarotu s astrologií a mnozí praktikující tarologové mají určité zásoby astrologických znalostí, všechno to pouze prohlubuje jejich nepochopení.

Voda a vzduch se často navzájem nahrazují

Abychom se přiblížili k rozuzlení této hádanky, je především zapotřebí poznamenat, že tyto dva živly – voda a vzduch – mají „tendenci“ k tomu stoupat jeden druhému na místo. Oba dva jsou považovány za „vlhké“ živly, což je odlišuje od „suchých“ živlů – ohně a země. V Hermetickém řádu „Zlatého úsvitu“, ve kterém se právě tento systém výše zmíněných shod pro arkány Tarotu ustálil, se tato zvláštnost dvou zmíněných živlů obzvlášť zdůrazňuje v textu popisujícím Rituál Pentagramu. Tam se vyzdvihuje, že astrologické znamení Vodnáře patří vzduchu, jelikož vzduch je nádobou (kontejnerem) pro déšť a vlhkost. A níže se uvádí doplňující vysvětlení:

„Vzduch a voda mají mnoho společného a jelikož je jeden nádobou pro toho druhého, jejich symboly se neustále přenáší: Orel se připisuje vzduchu a Vodnář vodě. Ale přece jen je lepší, aby se dávali do souvislosti tak, jak bylo řečeno výše (tj. Vodnář se vzduchem, Orel s vodou). Z tohoto důvodu přivolávající znamení jednoho a vyhánějící znamení druhého se v pentagramu shodují.“

(Israel Regardie „Celý systém Zlatého úsvitu“, 3.svazek, 4.kniha, „Rituál Pentagramu“).

Podívejme se blíže na to, jak přesně vzniká tato vzájemná záměna na následujících příkladech.

Voda a vzduch v pentagramu

V posledním řádku citovaného úryvku se mají na mysli pravidla kreslení pentagramů zažitá v rituální magii. Každý cíp pěticípé hvězdy patří jednomu ze živlů. Přitom vrchní cíp představuje pátý živel, nazývaný v různých tradicích Božím duchem nebo éterem nebo akáší, atd. Ostatní živly jsou rozděleny mezi jiné úsečky pentagramu ve stejném pořadí jako když jdou odshora dolů v modelu čtyř světů, přitom počátečním bodem je spodní pravá úsečka a pohyb se provádí proti směru hodinových ručiček.

Pokyn „nakreslit pentagram vody“ v praxi znamená, že prvním cípem, kterým započneme kresbu, má být právě ten, který patří tomuto živlu. Přitom u každého živlu se rozlišuje vyhánějící a přivolávající pentagram. Rozdíl je v tom, zda první pohyb směřuje k cípu, nebo od něj. Tudíž se jedná o osm různých pentagramů – dvě pro každý živel – celý rozdíl tkví v tom, z jakého bodu a kterým směrem je započata jejich kresba. Na následujícím obrázku je šipkou uvedeno, odkud kam je zapotřebí začít první pohyb pro každý z nich.

Kromě toho se ve Velkém rituálu pentagramu používají také 4 druhy pentagramu duchu, ale jejich rozbor nám nepomůže se přiblížit k odpovědi na výše položenou otázku, proto se nebudeme zabývat jejich analýzou.

Dané schéma názorně objasňuje napsané v textu: vyhánějící pentagram vzduchu je fakticky totožný s přivolávajícím pentagramem vody a vyhánějící pentagram vody je přivolávajícím vzduchu. To je jen jeden příklad vypůjčený z rituální magie, který pomáhá znázornit, jak tyto dva živly vzájemně zastupují jeden druhého. Ostatně, pokud se přeneseme do jiných oddílů okultních věd, najdeme tam doplňující důkazy.

Tekutý Merkur alchymistů

Druhý příklad demonstruje alchymie. V ní má každý ze čtyř živlů svůj ekvivalent: oheň se označuje sírou, voda rtutí a země solí. Po dlouhou dobu se v alchymistických traktátech mluvilo hlavně o těchto třech živlech ležících v základu složitějších sloučenin. Později byl pojem „dusík“ dán do spojitosti se čtvrtým živlem[4]  – vzduchem.

Zároveň také kovy jsou projekcí vlivu sedmi planet na zemskou realitu.

• Zlato odpovídá Slunci
• Stříbro – Měsíci
• Měď – Venuši
• Železo – Marsu
• Rtuť – Merkuru
• Cín – Jupiteru
• Olovo – Saturnu

Zde vidíme, že rtuť, která je alchymistickým ekvivalentem vody, ve skutečnosti představuje Merkur. Ve starých alchymistických knihách se můžeme setkat s výrazem „tekutý Merkur“, pod kterým se skrývá tento kov. Není náhodou, že v západních jazycích dodnes zůstává vzpomínka na tyto alchymistické souvislosti. Například, v angličtině se rtuti i v součastnosti říká mercury. Z astrologie zase víme, že právě Merkur je zodpovědný za rozum, komunikaci, psaní a intelektuální schopnosti člověka. Tím pádem se element vody vyjádřený v alchymii rtutí znovu ocitá připoutaný k mentální rovině – stejně tak jako je tomu v případě Pohárů v Tarotu.

Voda a Merkur na stromě sfirot

Ještě jeden důkaz se dá nalézt v rozmíštění planet a živlů na kabalistickém Stromu života. Podle modelu přijatého okultními systémy (včetně řádu Zlatého úsvitu) voda a oheň zaujímají okrajové linie sfirot, a vzduch, rodící se z jejich vzájemného působení, je umíštěn uprostřed. Přitom oheň a voda přechází na nižší patra stromu života šikmo: oheň jde z Chochmy do Gevury, a potom do Necach, voda jde z Biny do Chesedu, a potom do Hodu. Živel země se vždy dává do Malchutu, a to je, zdá se, nejstabilnější shoda, kterou nikdo nepopírá.

Co se týče planet, ty se rozmišťují podle chaldejského řádu od Biny (Saturn) do Jesodu (Měsíc). V Malchutu se znovu ocitá Země, ale ne jako země-živel, ale jako Země-planeta.

Zde je vidět, že Merkur spadá do sefiry Hod, ve které se nachází voda. A samotná tato planeta, jak už bylo řečeno, je spojována v astrologii s intelektem.

Z druhé stránky, Měsíc, který je spojen s pocity, představivostí a také všemi tradičně ženskými vlastnostmi, spadá do sefiry Jesod, kde se podle rozdělení živlů nachází vzduch.

Toto znovu ukazuje na ten samý „paradox“, který jsme sledovali v karetních barvách Tarotu. Tak tedy, na základě všech výše zmíněných příkladů můžeme udělat pevný závěr: v různých vzájemně propojených oblastech okultismu voda často vystupuje v roli charakteristiké pro vzduch (a proto se dává do souvislosti s rozumem neboli mentální rovinou), a vzduch je v té roli, která je typická pro vodu (pocity, astrální rovina). Viděli jsme to v rituální Magii, v Alchymii i v Kabale, a sotva se můžeme divit tomu, že se něco podobného vyskytuje i v souvislosti s karetními barvami Tarotu.

Jaký je důvod?

Sledujíc průběh úvahy až dosud, může čtenář vycítit, že diskutovaný problém ještě stále není vyřešen. Odpovědi byly spíše formální než aby se týkaly podstaty. Zmíněné příklady z různých oblastí magie ukázaly, že voda může odpovídat mentální rovině, a vzduch astrální. Ale proč k tomu dochází? Proč se to vyskytuje konkrétně u Pohárů a Mečů v Tarotu?

Abychom se v tom vyznali, podíváme se blíže na to, co je známo z Kabaly o čtyřech světech, kterým odpovídají karetní barvy. V každém z těchto světů je přítomno dobro a zlo, jelikož byly všechny vytvořeny z dříve rozbitých nádob patřících světu Nekudim. V tomto světě se odehrálo první významné odhalení individuálního ega v tvoření, které se dokázalo postavit proti jednotné božské vůli Stvořitele. V důsledku toho vznikl v Nekudim pokus o nahrazení božského cíle spojeného se všeobecným blahem na omezenější chápání tohoto cíle, který už nebyl schopen stejnoměrně spojovat všechny síly tohoto světa. Vrchní sfirot nezvládly situaci, dá se říci, že jejich autorita nestačila na to, aby pod sebou dokázala spojit všechny ostatní síly tohoto světa. Tehdy se sedm spodních sfirot, které jsou asociovány se sedmi edomskými králi v Zoharu (viz Idra Raba, p.10, 173), rozbilo a jejich střepy spadly do té části prostoru, kde v budoucnu měly vzniknout světy Brija, Jecira a Asija.

Tyto tři světy, jako i povyšující se nad nimi Acilut, byly postaveny pomocí reintegrace střepů rozbitých nádob. Čím kvalitnější byly střepy a čím lépe se je dařilo čistit od zla, tím více stoupaly na vyšší úroveň a stávaly se tak stavebním materiálem pro obnovený svět. Proto se každý ze světů charakterizuje z hlediska proporce mezi dobrem a zlem, která se v něm zachovává[5].

• Ve světě Acilut podstatně převládá dobro, kde dobro a zlo jsou rozděleny
• Ve světě Brija převládá dobro, ale ten malý podíl zla, který je přítomen v této rovině, je s ní smíchaný, a proto je těžko rozpoznatelný
• Ve světě Jecira zlo zesiluje a představuje přibližně polovinu. Tento svět je tedy složen rovnoměrně z dobra a zla.
• Ve světe Asija, nejnižším ze všech, zlo převládá nad dobrem.

Z této definice je možné porozumět mnohému o tom, jak jsou tyto různé roviny světa symbolicky vyjádřeny pomocí mladších arkán Tarotu.

Ale abychom se nám to nepletlo, je zapotřebí si vždy pamatovat, že Tarot mluví subjektivním jazykem člověka a nereflektuje systém světů z hlediska jejich podstaty, ale spíše skrze to, jakým způsobem se jeví ve vnímání člověka, který je objevuje skrze své zkušenosti.

Astrální a fyzická rovina

Čtenář se pravděpodobně po přečtení výše zmíněných charakteristik nejdříve podiví tomu, že karetní barva Pentakly v Tarotu vypadá poměrně příznivě. Má malo karet vyjadřujících nějaké těžké nebo bolestivé zážitky, zatímco svět Asija je u kabalistů popsán jako realita převládajícího zla.

Ale vysvětlení je třeba hledat v tom, že my lidé jsme prakticky celý svůj život ponořeni do světa Asija. Samozřejmě, když budeme mluvit objektivně, v této rovině na nás číhá spousta nástrah – můžeme spadnout z okna, spálit se ohněm, utonout ve vodě atd, a to nemluvě o různých typech zla, kterými člověk ubližuje cíleně bližnímu svému. Ale ten fakt, že všechny naše smyslové orgány jsou „vyostřeny“ pro vnímání tohoto světa, pomáhá si na něj rychle zvyknout, usadit se a poměrně snadno se vyhnout jeho neodmyslitelným hrozbám.

Tím pádem se pro člověka zdá být subjektivně tento svět více srozumitelným, předvídatelným a kontrolovatelným než nacházející se přímo nad ním svět Jecira, tedy astrální rovina. Ve světě Jecira na člověka číhají iluze a klamné dojmy, v čemž je lehké se ztratit a uvěřit lži místo pravdy. A souvisí to ani ne tak s povahou tohoto samotného světa jako spíše s lidskými pocity, které jsou špatně přizpůsobené k takovému vnímání. S astrální rovinou jsou lidé v kontaktu více nebo méně ve snech nebo v různých stavech transu. Astrální svět, podle slov okultistů, působí přímo na představivost, kdy v něm vyvolává tok obrazů. Zdaleka ne každý je schopen rozeznat skutečné obrazy od lživých! Proto se astrální svět může stát jak instrumentem jasnovidectví, tak i příčinou posedlosti, halucinací a jiných patologických stavů.

Právě zde vzniká intenzivní potřeba v silném intelektu a schopnosti racionálního uvažování. Barva karet Mečů se hlásí o svá práva! Zaměřme ještě jednou pozornost na smysl tohoto: meče ukazující v Tarotu na rozum nejsou spojeny s astrální rovinou, protože je to rovina rozumu, ale právě z opačného důvodu – protože v něm člověk cítí deficit rozumu, a tedy potřeba jeho mobilizace roste. Tím pádem stále mluvíme z hlediska subjektivních lidských prožitků, a ne z objektivní povahy samotných světů.

Kromě toho z výše uvedených charakteristik jasně vyplývá, že se právě ve světě Jecira rozvíjí hlavní boj dobra se zlem. Vždyť v jakémkoli prostoru rozděleném napůl mezi dvě proti sobě bojující síly, má každá z nich šanci vyhrát, což znamená, že bude bojovat se vší vervou, což nejde říci o světě Asija, kde už zlo vyhrálo.

Pod „zlem“ není třeba chápat nic víc než egoistickou touhu přírody žít a užívat si a ignorovat božské zákony. Proto je pro materiální svět charakteristické, že se kategorie Pravdy zaměňuje komfortem (tj. místo toho, aby se řešilo, v čem tkví pravda, člověk se drží přesvědčení, které mu ulehčují život), Spravedlnost se zaměňuje výhodou, atd. Dá se to srovnat s nějakou zločineckou organizací, které se povedlo plně ovládnout území do vlastních rukou: až její lídři uvidí, že moc patří jim, budou si ji chtít udržet, a proto i přestat na svém území s všelijakými přestřelkami a útoky. Ve výsledku se život pomalu začne vracet do normálních kolejí dokonce pod vládou zločinců, i když se nestane nikdy doopravdy šťastným. Když boj za území mezi legitimní vládou a banditským klanem trvá, poklidným se život na něm nazvat nedá.

A tak se ukazuje, že vliv výše postavených božských světů pociťovaný v astrálním světě neustále provokuje zlé duchy k boji proti němu, a protože jsou síly obou stran přibližně stejné, tento boj je veden se vší vážností. V materiální rovině, kde zlo už zvítězilo, se boj zmírňuje a samotné zlo se stává klidným a méně krutým.

Takto jsme pochopili, proč se právě meč stává symbolem astrální roviny v Tarotu. Symbolizuje nejen intelekt potřebný každému, kdo stoupá na tuto rovinu, ale bezprostředně vyjadřuje i rozvíjející se bitvy mezi dobrem a zlem. Proto nacházíme právě mezi arkánami karetní barvy Mečů tolik pochmurných, těžkých a nepříznivých karet, které ve výkladech znamenají krize, utrpení a ztráty. Zřejmě astrální rovina obsahuje pro člověka docela dost hrozeb.

Mentální rovina

Ve světě Brija v mentální rovině je zlo zanedbatelné a převládá dobro. Proto zde už nehrozí žádné zjevné nástrahy, dokonce ani ty negativní aspekty pro člověka, které stále zůstávají, nejsou už natolik zhoubné. V Tarotu vidíme, že arkány karetní barvy Pohárů jsou převažně osvobozeny od zla: výjimkou je snad pětka, která v každé karetní barvě prezentuje její nejkritičtější vyjádření. Ale ani pětka Pohárů se nemůže srovnat s takovými těžkými kartami jako je desítka Mečů. V barvách Mečů kromě desítky jsou naděleny negativním významem i spousty dalších – trojka (bolest, utrpení), pětka (lest, prohra, ponížení), sedmička (krádež, podvod), osmička (zaslepenost, zajetí), devítka (strach, odsouzenost).

To, že Poháry znamenají pocity právě v mentální rovině, je spojeno opět se subjektivitou našeho vnímání. Právě tam, kde rozum už vyhrál a nepotřebuje žádného úsilí pro svou podporu, se mohou pocity konečně otevřít a nebýt už v útlaku. Vždyť právě proto se člověk učí potlačovat svoje pocity, aby v emocionálně zabarvených situacích touhy, strachu nebo pokušení mohl zachovat zdravý rozum. Pokud je rozum tvrdý a už vyhrál, sám se postará o to, aby člověk žil harmonicky ve všech úrovních a ve všech částech své bytosti a aby se jeho pocitům a emocem dostávalo všeho, co potřebují.

Právě s tímto je spojeno tak intenzivní a kouzelné prožívání mentální roviny, se kterým se setkáváme v dílech okultistů. Jako příklad můžeme uvést popis z knihy „Astrální rovina“ Charlese Leadbeatera, kde říká:

„Není to jen svět, kde z jeho samotné povahy není možná existence zla ani zármutku a kde je každá bytost šťastná – ve skutečnosti jde vše mnohem dál. Je to svět, kde veškeré bytosti, už jen díky samotné přitomnosti tam, zažívají nejvyšší duchovní blaženost, kterou jsou jen schopni prožít – schopnost tohoto světa vycházet vstříc úsilí člověka je omezena pouze jeho vlastní schopností usilovat…

Tento báječný pocit – nejen nepřítomnost veškerého zla a veškeré disharmonie, ale ještě i neustálý a nepřekonatelný pocit všeobjímající radosti – je prvním a nejvíce ohromujícím,  který člověk pociťuje, když vstupuje do nebeského světa. A dokud se tam nachází, tento dojem ho nikdy neopouští, ať už vykonává jakoukoli práci a ať už se mu otevřou jakékoli vyšší možnosti duchovního vzestupu. Jak získává nové poznatky o možnostech tohoto světa, ve kterém se ocitl, tento zvláštní a nepopsatelný pocit nevýslovné radosti z prostého bytí v této říši je na pozadí všeho ostatního a radost z hojné radosti ostatních zůstává s ním…

Copak asi vidí, když s prožíváním svých nových schopností začíná zkoumat své okolí? Ocitá se uprostřed toho, co se mu jeví jako celý vesmír světla, barev a zvuků, neustále se měnících, které si dříve nemohl představit ani v těch nejvzněšenějších snech. V našem světě ale ve skutečnosti sláva a lesk světa nebeského jsou „okem neviditelné, uchem neslyšitelné a srdce lidského se nedotkly“, a ten, jenž to alespoň jednou zakusil, se bude dívat na svět úplně jinýma očima.

Ať si člověk představí sám sebe plovoucího v oceánu plném živého světla, s pocitem hluboké blaženosti a s neobvykle zesílenými sílami, o kterých jsme se před chvílí zmínili, obklopeného různými myslitelnými krásami, které se jen mohou projevit v barvě nebo tvaru, a všechno se to mění s každou mentální vlnou posílanou jeho rozumem“.

Některé připomínky jsou nezbytné pro sjednocení této zkušenosti s tím, o čem jsme se bavili výše. Jak už je jasné z Kabaly, ve skutečnosti je zlo v mentální rovině možné, ale je tam přítomno latentně a skytě, jelikož je už poraženo dobrem. Proto člověk, který se tam nachází a tím spíš, pokud tento stav zažívá poprvé, nemusí žádné zlo vidět, když je zcela pohlcen radostí, která ho zalila.

Hojnost radosti a také živá hra barev, zvuků, atd. svědčí o tom, že mentální rovina, nehledě na to, že je to svět rozumu, je mimořádně emocionálně bohatá. To je to, co v sobě odrážejí Poháry mezi arkánami Tarotu. Zvláště v sadě A.Waitea je to zdůrazněno poslední kartou barvy – desítkou, na které vidíme lásku, tanec a duhu. Ta zářívá duha připomíná to, o čem psal               Ch. Leadbeater v souvislosti s prostředím této roviny. Naproti tomu kabalisté vždy spojovali svět Brija s popisem trůnu slávy Boží, který se uvádí v první kapitole knihy proroka Ezechiela. Píše se tam (1:26-28):

„Nad kopulí, jež je nad hlavami jejich, jest obraz trůnu podobající se kamenu safíru a nad obrazem tohoto trůnu jest obraz podobající se člověku na něm sedícím. Jakobych uviděl záři s orámováním podobnému ohni, a okolo ní pohled na bedra jeho výše a pohled na bedra jeho níže, viděl jsem podobu ohně a záři okolo něj. Jako pohled na duhu, jež bývá v mracích v den, kdy padá déšť, takový i pohled jest na záři okolo něj, to jest vidění podoby slávy Boží“.

Desítka pohárů v tarotové sadě A. Waitea

V Zohaře je svět Brija nezřídka nazýván slovy „svět trůnu“, čímž se myslí právě tento popis. Zde je taky přítomna duha, což ukazuje na spojitost v prožívání této roviny adepty různých tradic.

Závěr

Nyní nám zbývá na závěr shrnout všechny objevy, které se nám povedlo učinit v tomto článku a dostat odpověď na otázku položenou na jeho začátku.

• Arkány Tarotu dané do souvislosti s různými světy a úrovněmi kabalistického modelu světa neodráží objektivní podobu těchto úrovní, ale jejich subjektivní vnímání člověkem.
• Karetní barva Mečů se asociuje s rozumem, jelikož rozum je nezbytný v astrální rovině (Jecira). Samotné výzvy a zkoušky, kterými tato rovina člověka vyzývá, musí vést k mobilizaci rozumu.
• Meč jakožto zbraň také symbolizuje boj, a v astrální rovině, kde dobro a zlo ovládají situaci prakticky stejným dílem, je tento boj veden o to zuřivěji, než kdekoliv jinde.
• Fyzická rovina (Asija), byť se nachází dále od Boha, nepředstavuje pro člověka takové nebezpečí, protože zde si člověk více uvědomuje sám sebe a dokáže se lépe orientovat v okolí díky svým smyslovým orgánům.
• Mentální rovina (Brija) je prezentována karetní barvou Pohárů, protože je to svět rozumu. A jelikož rozum už tam zvítězil a není třeba úsilí, umožňuje to užívat si plnost emocí, lásky, radosti, atd.
• Pravděpodobně z podobných důvodů často v okultní tradici zjišťujeme, že rozum je spojován s vodou, nehledě na to, že voda sama osobě vyjadřuje emocionální povahu člověka. Podobné je vidět nejen v Tarotu, ale i na stromě sfirot, v alchymii a rituální magii.

Poznámky

[1] Mezi autory, kteří píšou na téma Tarotu a Magie existují jednotliví zástupci nabízející alternativní pohled. Například, v knize „Techniky vysoké magie“ její autoři Stephen Skinner a Francis King mají za to, že dýka by mezi magickými nástroji měla odpovídat ohni a žezlo vzduchu. Samozřejmě to má vliv i na rozdělení keretních barev Tarotu podle živlů. Intuitivně se tato verze potvrzuje tím, že meč představuje symbol agrese, a proto „si říká“ o shodu s nejvíce nebezpečným živlem – ohněm. Ale je zřejmé, že tito autoři jakožto celek nedokázali jakkoliv změnit vžitý konsensus, co se týče živlů a karetních barev.

[2] Uvádím zde název čtvrté karetní barvy v té podobě, v jaké se používá v sadě Arthura Waitea. V jiných sadách se tato karetní barva může nazývat „mincemi“, „disky“, „kruhy“, atd.

[3] Počínaje 16.stoletím se v Kabale rozlišuje také pátý, vyšší svět – Adam Kadmon. Ale do vzniku lurianské Kabaly se Adam Kadmon považoval pouze za vyšší sefiru světa Acilut. Tím pádem rozdíl modelů ze čtyř nebo z pěti světů tkví pouze v klasifikaci.

[4] Zde může vznikat zmatek kvůli různému použivání stejného termínu. V nejvíce esoterickém smyslu slovo „dusík“ (rusky „azot“, pozn. překl.) označuje univerzální magickou sílu. Toto slovo, jak jej vysvětlují mistři minulosti, se skládá z prvního a posledního písmene tří abeced – židovské, řecké a latinské. Jelikož se první písmeno ve všech tří abecedách dá pokládat za stejné (Alef, Alfa, A), zůstává jen samotné A. Dále jsou poslední písmena: Z (zet) z latinské, Ω (omega) z řecké, ת (tav) z židovské, což ve výsledku dává slovo АZΩת (azot). Podle Eliphase Leviho a dalších okultistů čtyři písmena tohoto slova určitým způsobem odpovídají čtyřem živlům. Když je tedy řeč o dusíku jako o alchymistickém ekvivalentu jednoho konkrétního živlu, tj. vzduchu, nemyslí se tím tento univerzální dusík, ale ten, který je ve většině západních jazycích nazýván nitrogen (ve staroruštině se používalo slovo „nitrorod“, které bylo později nahrazeno slovem „azot“).

[5] Dále zmíněné informace o každém ze světů jsou uvedeny v knize „Ec Chaim“ (Strom života), kapitola 48, hl.3. V modernějším podání se stejné informace nacházejí v předmluvě k „Talmud Eser a-Sfirot“ (Učení deseti sfirot) Baala Sulama, p.150, kde se tyto charakteristiky interpretují z hlediska osobní duchovní cesty, kterou si člověk prochází).

 

Autor: Betzalel Arieli

Překlad: Natálie Ablicova