Téma planetárních andělů je jedno z nejvíce zapeklitých v okultní tradici. Jejich jména se v různých zdrojích podstatně liší, což způsobuje zmatek a nepochopení. Znalost těchto andělských jmen se stává relevantní v praktické magii, kdy jsou andělé přivoláváni kvůli akcím sedmi planet, kvůli pomoci s podřízením nižších duchů nebo během posvěcení talismanů ztělesňujících planetární síly.

Kniha anděla Raziela

Jedna ze známých verzí v Kabale o rozdělení andělů podle řízení planet se nachází v „Knize anděla Raziela“. Legenda stojící za touto knihou praví, že se v ní prý nachází učení, které Raziel prozradil Adamovi až po jeho zhřešení. Avšak i letmý rozbor odhalí mnohem pozdější dobu napsání tohoto textu. Jelikož kniha aspiruje na andělský původ, není divu, že obsahuje docela mnoho obecných informací o různých andělech a i nějaké konkrétní o andělech sedmi planet.

Podle této knihy je každé planetě Bohem určen svůj anděl. Jejich pořadí je následující:

  • Michael – Saturn,
  • Barchiel – Jupiter,
  • Gav(b)riel – Mars,
  • Refael – Slunce,
  • Chasdiel – Venuše,
  • Cadkiel – Merkur,
  • Anael – Měsíc.

Michael (מיכאל) je nejznámějším andělem, jelikož je napřímo zmiňován v Tanachu (Daniel, hl. 12:1). Tam je vyobrazen jako patron národa Izraele, a možná právě proto je v „Knize Raziela“ ve vztahu se Saturnem. Vždyť mezi sedmi dny v týdnu Saturnu patří sobota, která je v judaismu posvátným dnem. Souvislost Saturnu se sobotou je známá prakticky ve všech okultních systémech dávných národů. V hebrejštině se to dodatečně vyjadřuje tím, že se Saturn nazývá „šabtaj“ od slova „šabat“ – sobota.

Jméno Barchiel (ברכיאל) pochází od slova „bracha“ označující požehnání. Tím pádem je to žehnající anděl, předávající dobrý vliv, což naprosto odpovídá astrologickým představám o Jupiteru jakožto dobré planetě.

Jméno Gav(b)riel (גבריאל) pochází od slova „gvura“, které znamená sílu, mužství, odvahu. Jak je dobře známo znalcům Kabaly, je to taktéž název páté z deseti sfirot. Obvykle se právě s ní spojuje Mars, který také astrologicky ztělesňuje stejné vlastnosti. Podle svého jména je Gavriel tvrdý a mohutný anděl, pravděpodobně nadělen bojovnou povahou.

Refael (רפאל) etymologicky souvisí s hojením (refua). Zde odpovídá Slunci, jelikož právě ono je mezi všemi planetami astrologie zodpovědné za životní sílu. Je očividné, že Slunce je hlavním zdrojem energie a života pro všechny planety. Z něj čerpá své zdraví i člověk. Tento závěr se lehce potvrzuje srovnáním židovského kabalistického systému s panteony pohanských náboženství. Například, v řecké mytologii kromě toho, že byl Apollon ztělesněním Slunce, odpovídal za umění a krásu, nesl na svých bedrech i léčitelské funkce. Prorok Machacha (3:20) uvádí jeden známý výrok o tom, že pro ty, jež se třesou před jménem Božím zazáří „Slunce spravedlnosti s vyhojením na křídlech“.

Chasdiel (חסדיאל) pochází od slova „chesed“ tedy milost nebo milosrdenství. Je to název další ze sfirot. Na rozdíl od Gevury patřící k levé linii, je Chesed umístěn naproti ní zprava. Jak je známo, pravá linie stromu života je linie milosrdenství, a levá krutosti nebo soudu. Právě Venuše a Mars jsou představitelé takové dvojice protikladů. V nejvíce rozšířeném modelu vztahu planet a sfirot je Venuše spojená se sefirou Necach (taktéž pravá linie, ale níže než je Chesed). Avšak existuje i jiný model, kde Venuše zaujímá místo v Chesedu, naproti Marsu. Jakožto planeta odpovídající za sympatie a lásku, zcela koresponduje s andělem tohoto jména.

Cadkiel (צדקיאל) pochází od slova „cedek“. Doslova znamená spravedlnost, ale také je hebrejským názvem pro planetu Jupiter. Z tohoto úhlu pohledu by měl anděl Cadkiel ochraňovat Jupiter, a jak uvidíme dále, většinou je tak i vnímán. Můžeme se jen domnívat, z jakého důvodu byl v „Knize Raziela“ spojován s Merkurem. V některých případech, v závislosti na potřebě si magické úkony žádají přivolávat ne ty anděly, kteří vyjadřují energii daného živlu nebo planety, ale jejich protiklady, s cílem vytvořit kompenzační rovnováhu, provést zdržení určité síly skrze její protiklad, aby se nad ní získala větší kontrola. Jelikož jsou Merkur a Jupiter protikladné planety (jak ve zvěrokruhu, tak i na stromě sfirot), může zde fungovat stejná logika. Avšak pokud by se tato logika používala i dále, musel by být Gavriel spojen s Venuší, a ne s Marsem.

Nakonec zůstává jméno Anael (ענאל), které se těžko odvozuje od jakéhokoli známého hebrejského slova. Možná pochází od slovesa „odpovídat“ (לענות), a jelikož je tento anděl  k pozemskému světu blíže než ostatní, odpovídá spíše na prosby ze strany lidí. Jak uvidíme dále, s Anaelem se můžeme setkat i v jiných zdrojích, avšak tam už není spojován s Měsícem.

Je třeba zmínit, že existuje více než jedna verze „Knihy anděla Raziela“ a ne ve všech verzích je seznam andělů totožný. Příklad dobré systematické práce na toto téma je vidět v komentáři Arie Kaplana k Sefer Jecira, kde je uvedena srovnávací tabulka znázorňující vztah andělů k sedmi planetám z několika různých kabalistických zdrojů. Konkrétně tam se uvádí alespoň dvě varianty, které mají svůj původ v „Knize anděla Raziela“.

Jak bude uvedeno dále, téma planetárních andělů způsobilo chaos, a to v první řadě hlavně kvůli mnohonásobnému překrucování jmen, která se rozšířila do knih pozdějších autorů. Tyto zkomoleniny jsou zpravidla výkvětem špatné znalosti jazyka, z něhož pochází andělská jména. Ale, bohužel, zkomoleniny se vyskytují i u židovských autorů, pro které jazyk, zdá se, neměl být problém. Výše zmíněný Arie Kaplan bezesporu hebrejsky uměl, ale své knihy psal v anglickém jazyce. V důsledku toho, když začali knihy překládat do hebrejštiny, jméno Barchiela (ברכיאל) se změnilo na Barkiela (ברקיאל). A při této výslovnosti už vzniká asociace se slovem „barak“, tedy blesk, a ne požehnání. Je snadné pochopit, proč písmeno Kaf, které se čte stejně jako písmeno Kuf, jím bylo omylem nahrazeno.

Základní kabalistický systém

Bez ohledu na to, že v tradiční praktické Kabale zaujala „Kniha anděla Raziela“ docela počestné místo, rozdělení andělů po planetách skoro nemělo vliv na následující okultní praxi. Místo toho mnohem větší váhu a respekt získaly systémy pocházející z řad jiných hebrejských magických knih – takových jako „Šušan, základ světa“ (שושן יסוד עולם) a „Kámen onyx“ (אבן השוהם). Takto vypadá v těchto zdrojích pořadí andělů:

  • Saturn – Kafciel,
  • Jupiter – Cadkiel,
  • Mars – Samael,
  • Slunce – Refael,
  • Venuše – Anael,
  • Merkur – Michael,
  • Měsíc – Gavriel.

Po podrobném rozboru seznamu jmen ve formě, ve které byl představen v „Knize anděla Raziela“, nyní krátce zanalyzujeme i tento alternativní seznam.

Jméno Kafciel (קפציאל) pochází od slovesa „kafac“ označující skok. Tento anděl se pravděpodobně vyznačuje schopností k rychlému pohybu na velké vzdálenosti[1]. Známý hebrejský výraz „kficat derech“ (skok cesty) poukazuje na schopnost okamžitě se přemísťovat do jiných geografických bodů, přisuzovanou některým světcům a divotvůrcům.

Cadkiel pochází od slova „cedek“, které jak už bylo zmíněno, je i názvem pro Jupiter, což v tomto případě dává ihned tohoto anděla správně do vztahu se svou planetou.

Samael (סמאל) je dobře známý anděl, který je v judaismu i v Kabale vnímán jako vládce všech temných sil a také anděl-patron Esaua, bratra Jakuba. Společně se svou ženou Lilit je pokládán za vůdce démonické hierarchie, jehož jméno je často k vidění v černé magii. Doslova znamená „jed Boží“ (i když „sam“ není jen jed, ale i jakýkoli elixír).

Co se týče Refaela, zde není třeba nic dodávat k tomu, co bylo řečeno výše.

Anael, se kterým jsme se setkali již v předchozím zdroji, kde byl spojený s Měsícem, se zde dává do vztahu s Venuší. Tak či onak, jeho povaha je očividně ženská, jelikož Měsíc (Luna) i Venuše jsou „ženské“ planety v astrologii.

Michael se v daném systému objevuje jako anděl Merkuru, což se nepřímo potvrzuje gematrií jeho jména. Když sečteme číselnou hodnotu písmen jeho jména, vyjde nám 111. Stejné číslo vychází i v gematrii názvu Merkuru – Kochav Chama (כוכב חמה). Jelikož s jinými andělskými jmény výpočet gematrie nedává žádná významná číselná rovnítka, této metodě nelze připisovat rozhodující roli ve výkladu planetárních vlastností andělů. Může to však posloužit jako mnemotechnická pomůcka pro lepší zapamatování.

Navzdory tomu, že se jméno Gav(b)riela vyznačuje sílou a surovostí, zde se na něj pohlíží jako na měsíčního anděla. Jak uvidíme později, právě tato role mu byla napevno přiřčena v následujících magických zdrojích.

Všimněme si, že v obou posuzovaných seznamech jsou přítomni tři ze čtyř archandělů živlů. Setkáváme se s nimi zpravidla opravdu v kvartetu: Michael, Gav(b)riel, Refael a Uriel. Jejich spojitost se čtyřmi živly – vodou, ohněm, zemí a vzduchem – je známá, začíná v Tikunei Zohar a dále se s nimi můžeme v magické literatuře setkat jako s archanděly předsedajícími živlům a vládnoucími z vlastní strany horizontu. Můžeme si všimnout, že v seznamu planetárních andělů není Uriel, zatímco zbylí tři v něm zaujímají  viditelné místo. Toto pozorování se netýká jen dvou uvedených systémů (z „Knihy anděla Raziela“ a z „Šušan, základu světa“), ale naprosto všech kabalisticky orientovaných přístupů k této věci u autorů všech dob a národů: Uriel není nikde, a ostatní tři jsou všude.

Tento systém sedmi planetárních andělů, o kterém jsme mluvili v této části, byl používán i ostatními židovskými mágy a kabalisty. Můžeme zmínit jednoho z nejviditelnějších – Chaima Vitala, který poukazuje na tento systém ve své „Knize věšteb“. Už v samotném začátku této knihy se dávají pokyny, v jaké dny je nejlepší používat losy, pokud chceme dostat odpovědi na své otázky. Proto se autor nevyhýbá i otázce o andělech řídících dny v týdnu. A jelikož je v týdnu sedm dní, a dle všeobecného uznání je řídí sedm planet, je počet andělů přirozeně taktéž sedm. Seznam, který přináší Chaim Vital se plně shoduje s tím, který jsme zde rozebírali, proto ho nebudeme duplikovat.

S ohledem na skutečnost, že se právě těchto vztahů mezi anděly a planetami držel významný počet praktiků, budeme nazývat tento systém „základním kabalistickým“. Jak bude brzy jasné, tento systém se stal základem i pro většinu magických škol Západu, avšak paralelně existují i alternativní.

„Okultní filosofie Agrippy“

Ve třetím svazku „Okultní filosofie“ (hl. 24) uvádí Heinrich Cornelius Agrippa dva seznamy planetárních andělů, z nichž první je vypůjčen ze základního kabalistického systému. Agrippa nejdříve stanovuje ten fakt, že jména andělů povětšinou vznikají jako odvozeniny od jejich hodností:

„Jelikož jméno, které by mohlo vyjádřit božskou povahu nebo všechnu sílu andělských bytostí, nemůže být stvořeno nějakým lidským hlasem, jména jsou jim tedy dávána dle jejich činů a označují nějakou konkrétní funkci nebo účinek, který je zapotřebí od tohoto shluku duchů“.

Právě k tomuto typu řadí Agrippa taková známá andělská jména jako Raziel, Gav(b)riel, Michael, Refael a Haniel, a poté uvádí první variantu planetárních andělů[2] „získanou od mnohých starodávných židovských patriarchů“. Seznam Agrippy vypadá následovně:

  • Saturn – Cafkiel,
  • Jupiter – Cadkiel,
  • Mars – Kamael,
  • Slunce – Refael,
  • Venuše – Haniel,
  • Merkur – Michael,
  • Měsíc – Gav(b)riel.

Čtenář si snadno všimne, že je to z větší části ten samý základní kabalistický systém, ale s nějakými rozdíly.

Saturnu dle „Okultní filosofie“ velí Cafkiel (צפקיאל) místo Kafciela (קפציאל). Jak je vidět, rozdíl je pouze v pořadí písmen. Očividně zde došlo k chybě, kdy si písmena ve jménu tohoto anděla přehodila místa. Bohužel právě v takto zkomoleném tvaru se dochoval ve spoustě následujících knih o magii. Dalším argumentem může být to, že je nemožné pro slovo „Cafkiel“ najít jakýkoli srozumitelný lexikální kořen. Ale Agrippa nám již řekl, že jména andělů znamenají hodnosti, a tedy pochází ze slov v jazyce, která vyjadřují tento smysl (jak máme na paměti, smysl pro jméno Kafciel se našel bez jakýchkoli potíží).

Anděl Marsu – Kamael – vznikl očividně jako zkomolenina Samaela. Různé evropské grimoáry a překlady z hebrejštiny, které mohl Agrippa používat, pravděpodobně používaly latinské písmeno C, a to, jak je známo, může v závislosti na jazyku a spojení písmen znamenat zvuky „s“, „c“ nebo „k“. Právě takto se ze Samaela stal Kamael.

Vlastně není vyloučeno ani to, že Agrippa (neboli zdroje, ze kterých čerpal informace) vědomě vyvodili závěr, že andělem Marsu nemůže být Samael. Vždyť pokud představuje, jak už bylo řečeno, vrchol světového zla, bylo by zvláštní, kdyby z něj měl být i jeden ze sedmi planetárních andělů. V takovém případě by jeho status klesl na úroveň jeho „kolegů“ v řízení planet a ztratil by veškerou výjimečnost. A navíc, přisuzování vlády Samaela Marsu jej činí v našich očích jakýmsi středobodem veškerého světového zla. I když se Mars vskutku pokládá v astrologii za „zlou“ planetu, přece jen ne do takové míry, aby se asocioval s absolutním světovým zlem.

Proto se zdá jako nejpravděpodobnější, že pokud Agrippa narazil v jakýchkoli přechodných zdrojích na jméno Camael (psáno latinkou), odmítl věřit v to, že je to ten stejný Samael a nechal ho takto alternativně napsaný.

Pro Venuši se zde uvádí jméno Haniel, což může být zkomolenou variantou Anaela. Existují však důvody se domnívat, že Haniel má vlastní hebrejský kořen a je třeba ho zapisovat jako חניאל. V tom případě pochází od slova „hen“ (חן) znamenající laskavost, krásu, půvab, okouzlení. Právě takový úhel pohledu má i Donald Tyson, současný komentátor Agrippy, který překládá jméno Haniel jako „grace of God“ [3]. Je zřejmé, že takový význam plně souzní s vlastnostmi Venuše. Dá se také snadno spojit s Hanou, ženou Elkány, o které je zmíněno v Tanachu (první Kniha Šmuela, hl. 1). Ta byla dlouho bezdětná a velmi se kvůli tomu trápila. Nakonec po srdečné modlitbě k Bohu otěhotněla a darovala manželovi dítě.

Jak víme, Venuše patří v Kabale k sedmé sefiře – Necach. Tam je také umístěno božské jméno Cvaot, které Hana vyslovila ve své modlitbě[4]. Z tohoto úhlu pohledu je logické, že i Haniel, kterého můžeme chápat jako „anděla Hany“, se dostává do sefiry Necach a spojuje se právě s Venuší.

Co se týče Jupitera, Slunce, Merkuru a Měsíce, není potřeba dalších komentářů. Nicméně, zmíníme ještě pár bodů týkajících se pravopisu a výslovnosti i těch jmen, u kterých není pochyb o jejich pravosti.

Agrippa psal svou knihu latinsky, dnes je nejvíce známá v anglickém překladu. Jelikož v latinské abecedě chybí písmeno C, používá se místo ní obvykle Z. Dále to ovšem někdy generuje nové chyby, když je například stejná kniha přeložena z angličtiny do ruštiny, místo Cadkiela se může objevit Zadkiel. V takovém případě to už není chyba Agrippy nebo anglického překladatele, nýbrž ruského. Stejným způsobem vzniká i Zafkiel.

Kromě toho je zapotřebí brát v potaz, že taková nejznámější andělská jména jako jsou Michael, Gav(b)riel, Refael se už dávno ujala v různých jazycích a získala tam vlastní výslovnost. Jsou používána různými národy jako jména lidí. Proto se není čemu divit, když najdeme v některých knihách nebo překladech Michaela, který se změní na „Michaila“ nebo „Majkla“ nebo „Mišela“ atd. U Gavriela dochází ke změně v písmenu a stává se z něj Gabriel (nebo Gavriil), Refael se stává Rafaelem (Rafailem). Takové nuance opomíjím a nebudu je komentovat při diskuzi o andělských systémech jiných autorů.

„O sedmi druhotných působcích“ Johanna Trithemia

Hned vzápětí za prvním seznamem uvádí Agrippa ve stejné kapitole i druhý seznam planetárních andělů:

„V podstatě je někteří rozepisovali podle hvězd pod poněkud jinými jmény, s tím, že nad Saturnem je postaven rozum nazývaný Orifiel, nad Jupiterem Zachariel, nad Marsem Zamael, nad Sluncem Michael, nad Venuší Anael, nad Merkurem Refael, nad Měsícem Gav(b)riel“.

Na první pohled není jasné, kdo to jsou ti „někteří“, které napadlo sestavit takové pořadí. Agrippa však hned odhaluje svůj zdroj. Připomíná, že vláda každého z těchto andělů (neboli rozumů) trvá 354 let a 4 měsíce a také způsob jejich střídání a dále dodává:

„Opat Trithemius napsal císaři Maxmiliánovi speciální traktát týkající se tohoto, a ten, kdo jej důkladně prostuduje, z něj může vyvodit velké vědomosti o budoucnosti.“

Johannu Trithemiu, jenž byl učitelem Agrippy v okultismu, opravdu patří autorství knihy „O sedmi druhotných působcích“ [5]. V ní je výklad způsobu vlády těchto planetárních rozumů (andělů) a jsou zde vysvětleny podobnosti vlastností té které epochy s kvalitami odpovídající planety. Počet let, v rámci kterých každý anděl vládne, také není stanoven náhodně. Je to délka lunárního roku: když vezmeme v potaz, že lunární měsíc (synodická perioda Měsíce) trvá přibližně 29,53 pozemských dnů, celý rok z dvanácti měsíců se bude rovnat 354,36 dnů. Pokud nyní změníme měřítko a místo dnů použijeme roky, vyjde nám interval, který uvádí Trithemius. Výpočet ukazuje, že výsledek je trochu nepřesný (odchylka cca 0,02 dne), ale to může mít souvislost s trochu odlišnou představou Trithemia o délce lunárního cyklu v jeho době.

V seznamu andělů v knize Trithemia si Michael a Refael vyměnili místa. Vztah Michaela se Sluncem (a ne Merkurem) vypadá dostatečně přirozeně: Michael je nejznámější a nejdůležitější anděl. V Tanachu je představen jakožto patron Bohem vyvoleného národa Izraele, a později křesťané, považující sami sebe za vyvolený národ, vnímali Michaela jako svého patrona. Tento anděl fakticky zaujímá ústřední místo v duchovním systému, a tudíž připomíná Slunce jakožto centrum planetární soustavy. A navíc se ještě Michael v katolické tradici objevuje v ohnivých tónech – drží plápolající meč, vyzařuje žár a světlo[6]. Tím se také podobá charakteristice Slunce.

„Zamael“ je podle pravopisu Agrippy tentýž Samael (který se nám již dříve ukázal i jako Kamael). V samotné knize Trithemia je používán správný pravopis „Samael“.

Novými jmény, která se nevyskytovala v dřívějších seznamech, jsou Orifiel a Zachariel. Jejich původ není znám a způsob, jak k těmto jménům Trithemius přišel, zůstává záhadou. První z nich není odvozen od žádného známého hebrejského kořene. Druhý může pocházet od slova „muž“, nebo od slova „pamatovat si“ (obě slova mají stejný kořen „zachar“, זכר).

V hebrejských zdrojích je taktéž k vidění záměna Michaela a Refaela. Již dříve zmíněný Arie Kaplan odkazuje na rabího Eliezera z Germizy, který se svým komentářem v Sefer Jecira taktéž držel této záměny.

Pietro d´Abano a „Heptameron“

Viděli jsme, že právě první dvě pozice v seznamu Trithemia (Saturn a Jupiter) jsou představeny anděly s neznámými jmény, kteří se nevyskytovali v dřívějších zdrojích. Obdobná situace je i v magickém systému Pietro d´Abano[7]. Je nejvýrazněji představena v grimoáru s názvem „Heptameron“, vyprávějícím o vyvolání sedmi planetárních andělů. Každý z nich je spojen s jedněmi ze sedmi nebes zmíněných v Talmudu (Chagiga 12 b). Takto staří židovští mudrcové viděli uspořádání nebe. S tímto se pojí i astrologická znalost planet a jejich řídících znamení zvěrokruhu.

obr 1

Andělé planet společně s názvy nebes a magickými pečetěmi tak, jak se uvádí v „Heptameronu“

Andělé se u d´Abano dělí následujícím způsobem:

  • Saturn – Kassiel,
  • Jupiter – Sachiel,
  • Mars – Samael,
  • Slunce – Michael,
  • Venuše – Anael,
  • Merkur – Refael,
  • Měsíc – Gavriel.

obr 2

Pietro d´Abano

Zde se pět posledních andělů shoduje s těmi, kteří jsou uvedeny u Trithemia, zatímco andělé Saturnu a Jupiteru nesou neznámá jména. Ne všichni badatelé jsou přesvědčeni, že je „Heptameron“ dílem samotného d´Abano, je však očividně součástí téhož magického systému. Důkaz je vidět v druhé knize stejného autora „Sjednocení rozdílů mezi medicínou a filosofií[8]“, kde je uveden stejný seznam andělů. Existuje názor, že si tento seznam d´Abano vypůjčil od Averroea[9].

Z hlediska hebrejštiny jména Kassiel a Sachiel nevyvolávají asociace s žádnými známými slovy ani jazykovými kořeny. Pokud budeme brát v potaz to, že chronologicky díla d´Abano vznikla přibližně o dvě století dříve než díla Trithemia, je docela pravděpodobné, že to byl právě Trithemius, který si všiml zvláštních jmen v Heptameronu, zpochybnil jejich pravost a začal vyhledávat jiná, dokud ve výsledku nenalezl nebo neobjevil nějakým způsobem Orifiela a Zachariela.

Okultní systémy posledních staletí

Na závěr celého rozboru lze s jistotou říci, že zde máme tři systémy planetárních andělů, které se pevně vepsaly do západního okultismu počínaje epochou renesance.

  • Základní kabalistický systém (prvotní, aneb s variacemi Agrippy)
  • Systém Pietro d´Abano,
  • Systém Johanna Trithemia.

Pokud se podíváme na klasická díla okultismu posledních dvou století, jasně zde uvidíme následování jednoho z těchto systémů, a někdy hned i dvou. Samotné tyto rozdíly by u nepřipraveného čtenáře mohly vyvolat značně rozporuplné pocity, ale poté co se nám podařilo vysledovat andělská jména v tradici k několika prvotním zdrojům, nebude těžké si všimnout, že se pozdější autoři rozcházejí pouze v tom, o který z ustálených přístupů se opírají.

1. Eliphas Lévi – „Dogma a rituál vysoké magie“

V sedmé kapitole uvádí Eliphas Lévi následující charakteristiku planetárních andělů:

„V židovské Kabale Slunce představuje anděla světla, Měsíc anděla snah a přání, Mars anděla-ničitele, Venuše anděla lásky, Merkur anděla pokroku, Jupiter anděla moci, Saturn anděla pustin. Nazývají je taktéž Michaelem, Gavrielem, Samaelem, Anaelem, Rafaelem, Zacharielem a Orifielem“.

Pokud porovnáme pořadí, v jakém jsou zde uvedeny planety, a v jakém andělé, hned uvidíme, že autor plně zachycuje systém Trithemia. To odpovídá jeho obecně vysokému respektu k Trithemiu a jeho dílu „O sedmi druhotných působcích“, které v poslední kapitole celé své knihy ve zkratce reprodukuje a snaží se ho rozvinout. Eliphas Lévi se nezabírá analýzou a rozborem ostatních uspořádání planetárních andělů, nesnaží se je porovnávat. Ale jako velký následovník Agrippy musel být dobře obeznámen minimálně se „základním kabalistickým“ systémem. Nejspíše spatřil nějakou doplňující perspektivu v přijetí jmen použitých Trithemiem.

2. Řád „Zlatého úsvitu“

V knize Israele Regardie „Kompletní systém Zlatého úsvitu“ je v materiálech druhé lekce vědomostí uvedena tabulka se všemi andělskými vztahy k deseti sfirot. Ale jelikož jsou souvislosti planet a sfirot v „Zlatém úsvitu“ dobře známy, můžeme i zde hned vidět odpověď na rozdělení andělů podle planet. Hned za touto tabulkou následuje další, kde jsou další andělé umístěny přímo naproti planetám. Z těchto dvou tabulek je zřejmé, že ve „Zlatém úsvitu“ byly použity zároveň jak základní kabalistický systém podle verze Agrippy, tak i systém Pietro d´Abano. Mělo se za to, že andělé d´Abano jsou hierarchicky níže než ty, které uvádí Agrippa. Na příkladech rituálů uvedených v šestém svazku je dobře vidět, jak byly tyto znalosti používány v praxi. Snadno mohla nastat situace, kdy se, například, pro rituál Slunce zaklínal nejdřív Refael (podle základního kabalistického systému), a ten potom musel pomoci přivolat na pomoc Michaela, který podle systému d´Abano také odpovídal Slunci – a to nehledě na to, že v tom stejném základním kabalistickém systému byl Michael spojen s Merkurem.

V další literatuře, která následuje systém „Zlatého úsvitu“ se přirozeně vytváří ta samá konstrukce – buď v plné verzi, nebo zkráceně, aby čtenář nebyl přetěžován. Ve „Velkém klíči Šalamounově“ ve vydání MacGregora Matherse, vedoucího „Zlatého úsvitu“, se taktéž uvádí na začátku tabulka s planetárními anděly, opakující materiály řádu.

3. Grigorij Mebes „Encyklopedie okultismu“

V „Encyklopedii okultismu“, což je jedno z mála děl o okultismu napsaných prvotně v ruském jazyce, se v lekci věnované šestnácté arkáně a ceremoniální magii uvádí tabulka planetárních andělů. Pro Saturn a Jupiter jsou v ní uvedeny dvě varianty jmen.

  • Saturn – Cassiel (כשיאל) nebo Shebtaiel (שבטיאל)
  • Jupiter – Sachiel (סכיאל) nebo Zadkiel (צדכיאל)
  • Mars – Kemael (כמאל)
  • Slunce – Michael (מיכאל)
  • Venuše – Haniel (הניאל)
  • Merkur – Raphael (רפאל)
  • Měsíc – Gabriel (גבריאל)

Zde můžeme celkově pozorovat přítomnost systému d´Abano, i když „Kemael“ a „Haniel“ jasně pochází od Agrippy. Přitom jsou z pochopitelných důvodů uvedena zejména pro anděly Saturna a Jupitera ještě další jména: nám již známý Cadkiel (napsaný chybně) a Šebtiel, se kterým jsme se doposud nesetkali. Zdá se, že toto jméno pochází od slova „šabat“. V tom případě by tedy měl být pravopis takový: שבתיאל.

Alternativní pohledy na planetární bytosti

Všechna rozebraná jména v předchozích částech můžeme nazvat „kabalistickými“. Všechna pochází z hebrejštiny nebo alespoň s nárokem na hebrejštinu. V první řadě je to patrné podle charakteristické koncovky „-el“ u každého jména. Sem bychom mohli zařadit i jména planetárních rozumů a duchů spojených s magickými čtyřúhelníky. Představují ovšem principiálně jinou kategorii, jelikož hlavní v jejich pravopise je stejnost gematrií s čísly čtyřúhelníků. Některé z nich jsou uspořádány také „hebrejským způsobem“.

 obr 3

Olympijští duchové z „Magie Arbatela“

Zcela jinak vypadají jména tzv. „olympijských duchů“ považovaných za vedoucí planet a určitých makrohistorických cyklů. Můžeme se s nimi potkat v „Tajném grimoáru Turiela“ nebo v „Knize magie Arbatela“. Mezi těmito jmény se dá považovat za „kabalistického“ pouze Ofiel, který se váže k Merkuru. Tato „olympijská“ jména se v praxi rozšířila mnohem méně, a to z důvodu, kdy za prvé: kvůli svému nejasnému původu a lexikálnímu významu, a za druhé: kvůli varování autora „Arbatela“, který sám mluví o tom, že jména jsou zastaralá a přestávají vyvolávat žádoucí účinek[10].

Závěr

Po všech prodělaných analýzách se nám nabízí několik závěrů:

  • Systém Trithemia nebyl navržen pro použití v rituální praxi. Zabývat se jím má smysl pouze v rámci, který byl navržen samotným Trithemiem, tedy k počítání historických period a cyklů podle jeho vlastní navržené metody.
  • Nejpraktičtějším se jeví základní kabalistický systém, a pokud se jim budeme řídit, tak rozhodně má smysl pracovat pouze se správně napsanými a vyslovovanými jmény, po odebrání všech zkomolenin, které vznikly u Agrippy nebo jiných pozdějších autorů.
  • Systém Pietro d´Abano se může používat v těch praktikách, kde sám figuruje (například v „Heptameronu“), ale jeho kombinace se základním kabalistickým systémem přivádí k protichůdným konstrukcím.
  • Jelikož všechna tato jména planetárních andělů pochází z hebrejštiny, za nejvíce spolehlivá se dají pokládat ta, jež jsou uvedena v prvotních hebrejských zdrojích. Ta obsahují ještě mnoho informací o andělech, včetně toho, co již bylo uvedeno s odkazem na „Knihu anděla Raziela“ a také rozsáhlé poznatky z „Knihy nebeských chrámů“ (Sefer Hekalot) atd.

Poznámky

[1] Každopádně toto tvrzení není zapotřebí chápat ve smyslu fyzickém, jelikož všichni andělé jsou nemateriální a nejsou omezeny zákony fyziky při svém přemisťování.

[2] Je zřejmé, že i samotný Agrippa pokládal tuto variantu za hlavní, jelikož právě ji opakovaně zmiňuje v 10. kapitole druhého svazku „Okultní filosofie“ v tabulce shrnující všechny vztahy pro číslo sedm.

[3] Právě u Agrippy je to přeloženo jako „sláva Boží“ (glory of God)

[4] Talmud (Brachot 31 b) zvláště zdůrazňuje, že Hana byla první, kdo použil toto jméno při proslovu k Bohu. „Cvaot“ znamená vojska nebo množství. Hana řekla Bohu: „Vladaři světa! Ze všeho toho množství, jenž jsi stvořil ve svém světě, copak je pro Tebe těžké dát mi jedno dítě?“

[5] Tento název se občas překládá jako „O sedmi druhotných rozumech“, jelikož vyjmenovaní planetární vládci se nazývají „rozumy“ sedmi planet. U samotného Trithemia jsou termíny „rozum“ a „anděl“ synonyma. Používá je na stejné úrovni bez přidávání jakýchkoli rozlišných definicí. V následující okultní literatuře se setkáváme s pokusy o jejich rozlišení.

[6] Podle Tikunei Zohar (105 b) Michael mezi čtyřmi hlavními archanděly odpovídá vodě, a ne ohni.

[7] V překladech do ruštiny je tento středověký okultista často nazýván Petr Abanský.

[8] Conciliator differentiarum philosophorum [et] medicorum

[9] Konkrétně D. Tyson to zmiňuje v poznámkách k „Okultní filosofii“ Agrippy s odkazem na Thorndykea.

[10] V 18. aforismu knihy říká: „Jména olympijských duchů jsou předávána různými autory různě. Platí pouze ta jména, jež jsou sdělena samotným zjeveným duchem… síla jmen zřídka kdy trvá více než 40 let“.

 

Autor: Betzalel Arieli

Překlad: Natálie Ablicova